Pán Přítel

Někdo řekl mi jednou, že chyby své zná

že sám nejde dál, a téměř všechno mi dá
že s pizzou přijde a oblek koupí
ale byl jsem hlupák, opravdu byl jsem hloupý
teď už vím – to byla jen slova volně ve větru
měl jít se mnou do kina, vypít nějaké pivo
ale nic...

nic se nesplnilo...

Potom se omlouval, opravdu se změnil
I pivo vypil a oblek jej přeměnil
Šťastný to člověk, jenže moc mladý
šlechetný, pohostinný, jako hrady
A jednou jsem myslel, že jen dětský
Asi už rozumím, rozumím mým chybám – světským
Ale něco...

Něco se splnilo...

Potom změn v životě hodně se stalo
Dělal jsem chyby až v kost se dostalo
Nejhorší urážení je – to táhne vás zpátky
Pak osamělost – zůstává mísa matky
A lžíce, kterou do talíře vkládám
Padám! Padám! Padám!
Rozumím, teď rozumím, že jsem nespojoval... ...ale dělil

Dobro skončilo...

Čas se míjel, dělala se volna
Na všechno nezbyla už kontrolna
Chtěl jsem nahradit to, co hned porouchal
Špatnej jsem byl a nikoho neslouchal
Chtěl jsem se omlouvat pana Přítele
Ale on našel nového potěšitele
Jsem zrozuměl, tehdy zrozuměl, co stratil...

Naděje shořela...

Zůstal jen popel, který možná dá se někdy zformovat... 

(2010)

zpět